C.K. Kaňtour
Stránka je zaměřena na volnou zábavu, informace a zajímavosti převzaté ze světových webů. Ale i tak jsou to ve srovnání se stránkami C.K.Kaňtour jen samé pakárny!
                               
Herna
                                                                       
   
Zahrejte si hru "Odpal si svého tučňáka !" kliknutím na ilustrativní foto ...
Tucnak
Zajímavosti z České Kanady
TELČ
(s laskavostí zapůjčeno z webu Turistika)
Telč - nazývaná "Moravské Benátky" je skutečnou perlou jihomoravského regionu. Starověká královská vodní pevnost byla založena ve 13. století na křižovatce frekventovaných obchodních cest. K nejvýznamnějším památkám náleží vedle impozantního renesančního zámku s anglickým parkem především náměstí s unikátním nenarušeným komplexem historických domů v renesančním a barokním stylu.
V druhé polovině 14. století byl v Telči vybudován gotický hrad. O sto let později byl zvětšen a po roce 1550 stavebně upraven. Telčský zámek patří mezi klenoty renesanční zámecké architektury. Jeho přitažlivost je tím větší, že se zde díky citlivému přístupu majitelů k dědictví minulosti zachovaly ve velmi dobrém stavu původní interiéry. Mnohé z nich jsou reprezentativními příklady zásahu italského umění do našeho území, případně jeho proměn v prostředí severně od Alp.

ROŠTEJN
Roštejn - gotický strážný hrad postavený v 1. polovině 14. století, z té doby dochovaná sedmiboká věž je veřejnosti přístupná. Ve 2. polovině 16. století hrad přestavěn na lovecký zámeček s oborou. V roce 1915 z části vyhořel, v 50 letech byl rekonstruován pro účely muzejních expozic. Byl postaven na skalnatém vršku uprostřed lesního komplexu Jihlavských vrchů v nadmořské výšce 667 metrů.
První spolehlivý údaj pochází z roku 1339, kdy Telč s okolím získal Oldřich z Hradce od krále Jana Lucemburského výměnou za hrad Bánov. První zpráva o Roštejnu samotném je v zemských deskách brněnských z roku 1353.
 
KAPROUN
(s laskavostí zapůjčeno z webu Jindřichohradeckých místních drah)
Kaproun - toť zastávka, která se bezesporu zapsala do historie jako málokterá železniční zastávka u nás. Možná i proto a pravda zaslouženě, patří mezi nejhezčí (a soudě podle vrcholové knihy i velmi navštěvované) zastávky v síti českých železnic. Jak to tedy s Kaprounem a Járou Cimrmanem ve skutečnosti bylo a jakou souvislost má tento český génius s tímto místem, kde lišky dávají dobrou noc.
V červnu roku 1900 cestoval Jára Cimrman z Vídně do Prahy, aby se setkal se svou hereckou společností, s níž hodlal nastudovat hru Němý Bobeš. Pro cestu chtěl použít večerního rychlíku z vídeňského nádraží Františka Josefa přes Veselí - Mezimostí a Benešov na pražské nádraží Františka Josefa. Na nádraží si před cestou dopřál vydatné občerstvení, v důsledku čehož však zaměnil IV. za VI. nástupiště a nastoupil do osobního vlaku, který končil pozdě v noci v Gmündu. Tam čekalo Mistra nepříjemné překvapení v podobě více než šestihodinového čekání na příští vlak, nehledě k tomu, že na novou jízdenku do Prahy nezbývala v Cimrmanově portfeji dostatečná hotovost. Nemilou komplikaci vyřešil Cimrman po prostudování svého cestovního glóbusu tak, že se rozhodl odjet nočním vlakem Dolnorakouských místních drah do Litschau a ostrým pochodem dosáhnout Nové Bystřice, odkud odjížděl ve 2.17 ráno dělnický vlak č. 4052 do Jindřichova Hradce. Tam hodlal navštívit svého přítele Z.Ž. a vypůjčit si obnos, potřebný k dosažení cíle cesty. Cimrman do ranního vlaku úzkokolejky skutečně nastoupil. Nemaje jízdenku, předstíral hluboký spánek. Jak praví zápisy ve služební dokumentaci, povolal po několika bezvýsledných pokusech o probuzení spícího cestujícího a  zkontrolování jeho jízdenky, během nichž Cimrman upadl nejdříve pod lavici a  posléze i do mdlob, průvodčí Albert Duba vlakvedoucího Jiřího Pavlíka. Když se po důkladné osobní prohlídce ukázalo, že cestující je slepým pasažérem, obsloužil vlakvedoucí Pavlík táhlo záchranné brzdy a  vlak uprostřed hustých lesů v km 22,3 zastavil. Poté slepý pasažér Cimrman z  vlaku za pomoci vlakové čety a několika cestujících vystoupil. Za odjíždějící soupravou pak hrozil utrženou brzdovou hadicí a volal: "To je vrchol!".

U příležitosti 30. výročí Cimrmanova nedobrovolného výsadku byla na tomto památném místě zřízena zastávka Kaproun. A u příležitosti 100. Výročí uložena Vrcholová kniha.

Vaše Jindřichohradecké místní dráhy, a.s.
© JHMD 2000
 
Zajímavosti od Nedvězí
 Resov
Rešovské vodopády leží na říčce Huntavě asi 1,5 km západně od vesnice Rešov . Přibližně 8km od města Rýmařov v pohoří Nízký Jeseník (Olomoucký kraj). Rešovské vodopády jsou nenáročným a oblíbeným turistickým cílem. Území, kterým říčka Huntava protéká je od roku 1966 chráněno jako národní přírodní památka. V jejím okolí se nachází původní jedlobukové lesy s podrostem kapradin a na jaře hojně rozkvétajícími sasankami, petrklíči a dalšími květinami. V úzkém sklaním kaňonu říčka přepadá přes menší i větší stupně a na některých místech přechází ve vodopády, nejvyšší stupeň je asi 10m vysoký.

Pro větší efekt se doporučuje Rešovské vodopády navštívit v době tání sněhu nebo po větších deštích, ale toto místo si ponechává svůj půvab v kteroukoli roční dobu a za každého počasí. Turistická trasa vede z části přímo kolem Rešovkých vodopádů, místy i po dřevěných schodech a lávkách přes říčku, což dodává cestě dobrodružnější nádech. Pod Rešovskými vodopády je možné vidět vodní mlýn. Nejbližší přístupové cesty po turistických trasách jsou tu dvě, jedna vede z Rešova, druhá, delší, vede z vesnice Tvrdkov a obě se kříží pod vodopády. V Rešově je možné se po výšlapu od vodopádů občerstvit v místní restauraci.
Návštěva Rešovských vodopádů se může stát příjemnou procházkou na půl dne, stejně tak i nezapomenutelným celodenním výletem.

 
Hrad Brníčko je zřícenina hradu, která stojí na kopci nad stejnojmennou obcí Brníčko asi 7km od města Zábřeh na Moravě v Olomouckém kraji, Česká republika.
Hrad Brníčko byl postaven v polovině 14. století a jeho nejznámějším majitelem se v polovině 15. století stal rod Tunklů, který vlastnil i mnoho sídel a panství v okolí. Sloužil jako panské sídlo a za četných nepokojů i jako vojenská pevnost. Během jednoho z nájezdů za dob vlády Jiřího z Poděbrad byl Hrad Brníčko zničen a již nikdy nezískal svoji původní podobu.
 Brnicko
 V současné době je Hrad Brníčko jedním z nejatraktivnějších turistických cílů a je cestovateli velmi oblíben. Jeho z dálky dobře viditelná silueta tvoří romantickou kulisu okolní krajiny. Hrad Brníčko je přístupný strmou stezkou přímo z vesnice Brníčko nebo pohodlnější, původně přístupovou hřebenovou cestou ze směru od vesnice Strupšín. Do dnešních dnů se dochovaly impozantní části dvoupatrového gotického paláce, věže - hlásky, hradby, studna, příkopy a valy. Celý hradní komplex je úchvatný svojí neopakovatelnou atmosférou a je volně přístupný prohlídce. Další historické údaje a také pověsti, které se váží k Hradu Brníčko jsou uvedeny na informační tabuli jak na samotném hradě, tak i v obci Brníčko. Oběma místy prochází značené turistické trasy. Hrad Brníčko je místo stvořené pro rodinné výlety a relaxaci, pěší a cyklistické túry v létě a lyžařské vyjížďky v zimě. Nádherný výhled do kraje ocení snad všichni jeho návštěvníci. Hrad Brníčko slouží také jako centrum kulturního života obce Brníčko a okolních vesnic, je zde každoročně na jaře pořádáno tzv. Historické odpoledne s ukázkami středověkých umění a bohatým programem. Mezi mladými lidmi je Hrad Brníčko znám také jako netradiční místo k pořádání tanečních zábav.
Hrad Brníčko nezklame žádného návštěvníka ať už za jakéhokoli ročního období a počasí. 
 
 Sovinec
Hrad Sovinec se nachází v nadmořské výšce 500/600 m.n.m., v Moravskoslezském kraji. Na Sovinecké vrchovině a okraji Nízkého Jeseníku. Nedaleko procházející historické stezky spojující Moravu se Slezskem
Vznik hradu spadá do 20. let 14. století, kdy byl založen bratry Pavlem a Vokem z rodu Hrutoviců od roku 1348 si říkají páni ze Sovince.
Za Husitských válek byl hrad pevností. Hrad Sovinec byl dále rozšiřován a za pánů z Boskovic 1543 renesančně přestavěn. Vystřídalo se zde hned několik pánů až do roku 1650 kdy ho do svých rukou získal Řád německých rytířů, který jim sloužil až do poloviny 18. století jako pevnost. Od 40. let 19. století sloužil příslušníkům SS jako zajatecký tábor, poté Sudetský lesmistrovský úřad až byl roku 1943 prodán Společnosti pro podporu a péči německé kulturní památky. Roku 1945 vyhořel a poté byl zestátněn a předán do správy bruntálskému okresnímu muzeu.
V rekonstruovaných prostorech je umístěna stálá expozice o historii hradu. Zpřístupněno je 1.-5. nádvoří, Horní Hrad Sovinec s vyhlídkovou věží, Boskovické lapidárium, dále bývalé konírny , purkrabství, kde se nacházejí expozice. Ve vyhlídkové věži, Jižním paláci a hradních nádvořích jsou realizovány výstavy. 
 
Z historie okolí Petrušova
Zpráva Vězeňské služby o útěku
doživotně odsouzeného Kajínka
 
 
(PRAHA 3. listopadu 2000)

Vězeňská služba dnes zveřejnila poznatky o okolnostech útěku doživotně odsouzeného dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka z věznice v Mírově. V textu, který ČTK poskytl tiskový mluvčí Vězeňské služby Eduard Vacek, se uvádí:
Pořad České televize Naostro oznámil, že byl, v souvislosti s útěkem trestance Kajínka, propuštěn ředitel mírovské věznice Milan Kohoutek. Vzhledem k tomu, že označil případné odvolání ředitelky vězeňské služby Kamily Meclové za populistický krok, nelze zatím její sesazení očekávat.
Dvojnásobný nájemný vrah Jiří Kajínek uprchl v neděli 29. října a po osmi dnech nemá policie žádnou významnou stopu.
Původně byla přijata tato personální a kázeňská opatření:
Ředitel věznice PhDr. Milan Kohoutek - snížení platu, vytýkací dopis
I zástupce ředitele věznice pplk. Květoslav Vlasák - zproštění výkonu služby
Zproštění služby dalších 7 příslušníků VS z Mírova 

 

Mimořádné události ve Vězeňské službě

V souvislosti s útěkem odsouzeného Jiřího Kajínka z věznice Mírov dne 29.10. bylo publikováno ve sdělovacích prostředcích velké množství nepotvrzených zpráv a spekulací, které zatemňují skutečný stav sledu událostí, tak jak byl zjištěn při vyšetřování případu. Následující informace jsou poskytovány veřejnosti jako objektivně zjištěné skutečnosti.

Šetřením bylo prokázáno, že dozorce umožnil odsouzenému Vlasáku Martinovi vstup k odsouzenému Jiřímu Kajínkovi za účelem hry šachů. Toto přemístění odsouzeného proběhlo ve 12:00 hodin, a to až do 18:40 hodin, Návštěva byla provedena na základě praxe povolené vychovatelem oddělení, kdy zhruba již před půl rokem tyto návštěvy začal umožňovat v nepravidelných intervalech.

Tyto návštěvy povoloval vychovatel bez vědomí nadřízených funkcionářů a bez toho, aniž by je dodatečně informoval. V průběhu služby dozorců na denní směně bylo zjištěno, že dozorce velený na stanoviště v rozporu se specifickými povinnostmi dozorců, které ukládají nejméně 1x v denní době provést technickou prohlídku cel ubytovny (včetně preventivní osobní prohlídky ubytovaných osob), tuto kontrolu neprovedl. Dle zápisů V Knize kontrol měla být tato kontrola provedena dne 29.10.2000 v 09:15 a v 15:00 hodin, avšak z výpisu deníku událostí bylo zjištěno, že v udaných časech nebyla cela č. 4 vůbec otevřena. Z výpisu deníku událostí je patrno, že cela č. 4 byla otevřena v 09:38:23 hodin a zavřena v 09:38:29 hodin. Dále byla cela č. 4 otevřena ve 12:00:23 hodin a zavřena 12:00:36 - v této době byl umístěn odsouzený Vlasák k odsouzenému Kajínkovi. Dle výpovědi dozorce z ranní směny tento provedl u odsouzeného Vlasáka osobní prohlídku a zkontroloval igelitovou tašku, ve které měl Vlasák ponožky, ručník, ovoce a jiné běžné věci. Nedovolené předměty nenalezl. Prohlídku igelitové tašky provedl tím způsobem, že ji rozevřel, nahlédl dovnitř a provedl rukama kontrolu obsahu. Dílčí a technické prohlídky, stanovené v plánu dílčích a technických prohlídek, byly prováděny v řádných termínech a se zabezpečením zápisů, včetně informace o provedení VISS.

Další otevření cely bylo provedeno v 18:40:47 hodin, což bylo již 20 minut po zjištění útěku.

Z šetření dále vyplývá, že dozorce velený na tento úsek prováděl kontrolu průzorem cely v nepravidelných intervalech, kdy tito dva odsouzení na cele vždy, když slyšeli příchod k cele, simulovali hru v šachy. K činnosti noční služby dozorčí směny, bylo zjištěno, že nedošlo k předání úseku v souladu s povinnostmi pro tento úsek stanovenými. Praktické převzetí služby na tomto úseku proběhlo tak, že dozorce končící ranní směnu neupozornil nastupujícího dozorce, že byl z cely na jinou celu přemístěn odsouzený Vlasák Martin. Dozorce přebírající službu tuto převzal tak, že zkontroloval průzorem ve dveřích pouze některé z cel, aniž by cely otevřel a odsouzené převzal fyzicky.

Samotný útěk byl proveden tak, že ods. Kajínek přeřezal na dvou místech 1 prut mříže o síle cca. 3 cm. Jaké nářadí bylo použito na řezání bude předmětem expertizy kriminální policie. Vzniklým otvorem ods. Kajínek hodil na hradby vlasec na jehož konci byla uvázána tužková baterie, po tomto vlasci spustil lano vyrobené ze spletených pruhů prostěradel a povlečení a ze svazku spletených šňůr o síle cca. 1 mm. Tyto šňůry (provázky) se používají k výrobě žaluzií, jejichž výroba je ve věznici Mírov součástí zaměstnávání odsouzených. Na konci lana byla kotva, zhotovená z kovové vzpěry postele, kterou měl odsouzený na cele. Touto kotvou se lano zachytilo za zábradlí, lemující ochoz na hradbách. Druhý konec byl přivázán za mříž v okně cely. Po lanu ods. Kajínek překonal vzdálenost (zachycen oběma rukama na nichž měl navlečeny rukavice a nohama se sklouzl), která jej dělila od hradeb. Okno cely, odkud sešplhal, je zhruba 10 metrů nad úrovní hradeb a hradby dělí od objektu asi 5-8 metrů široký příkop.

Ods. Kajínek překonal ochoz na hradbách a z vnější strany hradeb, respektive z ukotvení ostnatého drátu na vnější straně hradeb se spustil po druhém laně, které měl již připraveno u sebe, a poté zmizel strážnému z dohledu.

Pátrání zásahovou hlídkou bylo neúspěšné, služební pes ztratil po chvíli stopu. Na stejném místě později ztratil stopu i policejní pes.

Konkrétní způsob, jak se dostaly nepovolené předměty (nylonové provázky a nástroje k přeřezání mříží) na celu, nebyl dosud zjištěn.

Z analýzy záznamů v Deníku událostí a dosavadního šetření bylo zjištěno, že v 18:20 hodin strážný na strážní věži č. 2 zpozoroval ve střeženém úseku vyhození lana z okna směrem na hradby. Strážný tuto okolnost hlásil v 18:21 hodin pojítky operačnímu středisku, ačkoliv měl v tomto okamžiku vyjít na ochoz strážní věže se zbraní s plným palebným průměrem k použití. Po předání této informace vyšel na ochoz strážní věže, když se již Kajinek pravděpodobně přibližoval bezprostředně k zábradlí hradební zdi. V tomto okamžiku teprve následovala výzva, výstřel pro výstrahu a následné použití střelné zbraně, přičemž opustil ochoz strážní věže a asi tak 15 m se vzdálil od strážního stanoviště směrem k prchajícímu vězni. Vzhledem k tomu, že tyto střely mířily nad Kajínka, tento se přikrčil mezi hradební ozuby a poté se spustil pomocí druhého lana stejného provedení za hradební zeď. V okamžiku, kdy doskočil na zem, strážný po něm opět vystřelil a poslední rána za prchajícím odsouzeným byla vystřelena před tím, než zmizel v nedalekém lesním porostu.

Chronologický sled opatření, která byla provedena ve věznici Mírov v návaznosti na vzniklou mimořádnou událost:
- 18:20 hod. strážným na věži hlášeno vyhození lana z okna cely
- 18:21 hod. strážný na věži hlásí že z okna cely se spouští odsouzený, o situaci zároveň vyrozuměni příslušníci VS na okolních strážních věží
- 18:22 hod. vyslána str. hlídka psovod ke zjištění situace
- 18:30 hod. provedeno ztotožnění osoby, zjištěno že se jedná o ods. Kajínka, zároveň vyrozuměna PČR Mohelnice, Zábřeh
- 18:31 hod. o celé události informován ředitel věznice Mírov
- 18:35 hod. vyhlášen plán vyrozumění a svozu příslušníků VS věznice Mírov a psovodi se služebními psy vysláni po stopě ods. Kajínka
- 18:55 hod. o celé věci informována stálá služba GŘ VS ČR Praha
- 19:10 hod. na stopu nasazen služební pes PČR
- Obě části lana, po kterém ods. Kajínek uprchl z věznice Mírov, byly spolu s částí odříznuté mříže předány na odbornou expertízu orgánům PČR.
- Policií ČR bylo po uprchlém vězni ods. Jiřím Kajínkovi vyhlášeno celostátní pátrání a byla přijata mimořádná bezpečnostní opatření.

Prvotním šetřením ve věznici byly určeny následující příčiny a podmínky vzniku mimořádné události:

Nedůsledná kontrola nad prováděním stanovených úkonů v souvislosti se zajištěním bezpečnosti a chodu oddělení doživotního výkonu trestu OS

Nedostatečně zajištěná služba vychovatelů a specialistů na oddělení VTOS

S ohledem na výkon doživotních trestů je zřejmé, že došlo k podcenění situace při povolování věcí, které mají odsouzení na celách.

Nevhodné stavebně technické řešení cel, tj. nemožnost fyzické kontroly odsouzeného bez otevření cely

Bez souhlasu ředitele věznice byly povoleny pravidelné vzájemné návštěvy na celách mezi odsouzenými na oddělení doživotních trestů.

Nedůsledné provádění dílčích a technických prohlídek a zejména pak speciálně stanovených prohlídek cel na oddělení doživotních trestů

Předchozí mimořádné události v souvislosti s osobou odsouzeného Kajínka:
dne 21. 1. 1993 přerušen výkon trestu, zpět do věznice Příbram se již nevrátil, zadržen PČR Praha dne 8. 2. 1994 a dodán zpět do výkonu trestu
dne 23. 7. 1994 v 08:45 hodin, provedl útěk z VV České Budějovice při provádění vycházek a téhož dne zadržen v 09:15 hodin v blízkosti vazební věznice
dne 11. 9. 1996 v 04:00 hodin se pokusil o útěk z věznice Valdice, zadržen ještě v objektu věznice